Běloruské vlajky, ty hstorické, zakázané běloruskými úřady, byly na Basoviščach všude. Vlály nad stanovým městečkem, vlály také pod samotným podiem. Mnoho tančících v kotli před scénou mělo vlajky pověšené kolem krku. Jiní je drželi rozložené v rukách. A další je měli pověšené na klaccích a teleskopických tyčích, a pokoušeli se jimi mávat. A právě s nimi bojovala ochranka.

Organizátoři letošních Basovišča totiž do pravidel festivalu zařadili článek o tom, že v prostoru před scénou, kde hlídala ochranka, nesmí být vlajky na žádných tyčích. Opatření bylo přijato kvůli bezpečnosti návštěvníků a natáčení přímého přenosu z koncertu, který vysílala televizní stanice Bělsat. Jenže právě les běloruských vlajek před podiem je jeden ze symbolů festivalu Basovišča.

„Je to nehorázné. Lidé z Běloruska sem přijíždějí, aby se tu mohli alespoň jeden víkend cítit svobodně. V Bělorusku jsou tyto vlajky zakázané. Mnoho lidí sem přijíždí právě proto, aby mohli veřejně projevit svou národní příslušnost, jejímž symbolem jsou bílo-červeno-bílé vlajky. A organizátoři jim zakazují s nimi mávat, stejně tak jako běloruský režim“, řekla návštěvnice fesivalu Natalia.

„Já mám ty vlajky u prdele. A celé to Bělorusko taky. I Lukašenka i Milinkieviče. Nejdůležitější je, že dobře hrajou“, blekotal kompletně opitý nakrátko ostříhaný mladý člověk. Do rozhovoru se okamžitě přidalo několik lidí. Všichni, i ten co vyjádřil první názor, i ostatní oponující, byli z Běloruska.

„Mlč kreténe! To právě kvůli takovým jako jsi ty, co všechno mají u prdele, musíme na takový festival jezdit do Polska“, křičeli.

Skupinka bělorusů se i přes zákaz pokusila s vlajkami na prutech a tyčích před podium dostat. Rozhodli se jít přes les, protože od strany lesa nebyl přístup k podiu ohrazen provizorním plotem. Jakmile vyšli z lesa, běželi k podiu a křičeli Žyvě Bělaruś (Ať žije Bělorusko). Na protestující se okamžitě vrhli členové ochranky a začali jim vlajky odebírat. Lámali dřevěné i teleskopické pruty a vlajky vraceli majitelům.

Akce upoutala pozornost návštěvníků festivalu i hudebníků na podiu. K členům ochranky odebírajícím vlajky se okamžitě vrhli organizátoři, kteří chtěli celou záležitost co nejrychleji ukončit. Začali domlouvat jak členům ochranky, tak i těm účastníkům festivalu, kteří se nechtěli vzdát svého práva na vlajku. Lidé, kteří celou akci sledovali na ochranku křičeli „Hanba!“ a dávali tak i organizátorům najevo, co si o nesmyslném zákazu myslí.

Nakonec vše dopadlo tak, že organzátoři povolili vlajky před scénou i na tyčích a prutech a všichni byli spokojeni. Stálo to jen několik zlomených prutů, nadávky adresované ochrance a ostudu pro organizátory. V druhé polovině sobotního programu již Basovišča vypadaly tak, jako každý rok. Vesele a svobodně.

-SB-