Valerij Kalinovskij, Minsk

2009. rok nepřinesl Bělorusku výrazné změny, i přes to se tu stalo mnoho událostí, které byly v médiích spojovány se slovem „poprvé“. To se týkalo vnitřních i vnějších politických událostí. Dá se to popsat jedním slovem: liberalizace. Liberalizace příznivě ovlivnila vztahy mezi oficiálními představiteli Běloruska a Západem.

Uplynulý rok začal pro Bělorusko náhlou devalvací národní měny na dvacet procent. Běloruská vláda učinila určité tržně-ekonomické kroky, což umožnilo udělení Bělorusku úvěru od MMF, a to poprvé od roku 1995.

Ekonomickou liberalizací doprovázely i první kroky liberalizace politické. Situace s dodržováním lidských práv se zlepšila. V Bělorusku již nejsou téměř žádní političtí vězni. Západ to vše pozorně sledoval; v roce 2009 Evropská unie ustoupila od politiky izolace oficiálního minského režimu a směrem k dialogu. Byly pozastaveny vízové sankce proti Alexandru Lukašenkovi a jeho komplicům. Běloruský prezident poprvé za posledních 13 let navštívil řadu zemí EU: navštívil Itálii a Litvu, setkal se s římským papežem a italským premiérem Silviem Berlusconi. Minsk poprvé navštívili čelní představitelé EU: Chavier Solana a Benita Fererro-Waldnerová.

Paní Fererro-Waldnerová se o nových vzájemných stycích mezi EU a Běloruskem vyjádřila následujícím způsobem: „Samozřejmě, že stále zůstáváme ¨v polovině cesty dá-li se to tak nazvat. Avšak vidíme, že běloruská vláda dělá důležité kroky správným směrem.“

Praha – Minsk

Důležitým mezníkem ve vztazích mezi Běloruskem a EU se stal pražský summit Evropské unie, který proběhl v Praze 7. května 2009. Zde bylo Bělorusko spolu s pěticí dalších východoevropských států přijato do programu tzv. Východního partnerství. Přítomnost představitele „poslední evropské diktatury“ v Praze vyvolalo demonstrace české běloruské menšiny, kterou přijeli podpořit příslušnici běloruské diaspory, politické emigrace a běloruských opozičních organizací z dalších zemí EU a celého světa. Ke skupině demonstrantů pod bílo-červeno-bílými vlajkami u Kongresového centra v Praze vyšel tehdy již dosluhující premiér Mirek Topolánek, který přítomné ujistil, že ČR i přes svá jednání se zástupci režimu bude i nadále sledovat především demokratizaci Běloruska a zlepšení stavu lidských prav.

Polovičatá a nestálá „vnitřní“ liberalizace

Nehledě na všechny „úspěchy“ ve vnější politice se politická liberalizace uvnitř samotného Běloruska ukázala být netrvalou a polovičatou. Tak například, běloruští činovníci zaregistrovali jedno opoziční hnutí, třem dalším opozičním stranám ale registraci odepřeli. V současné době lze oficiálně předplácet dvoje opoziční noviny, avšak pro 12 dalších zůstala možnost distribuce nedostupná. Byly učiněny některé změny volebního zákoníku, které nicméně jsou spíše kosmetické.

Opoziční politici se k tomu mnohokrát vyslovovali. Podle předsedy „Hnutí za Svobodu“ Aljaksandra Milinkieviče, na pokroku v další liberalizaci závisí budoucnost sbližování Běloruska a EU.

„Evropská unie doufala, že proces demokratických reforem v Bělorusku bude poněkud rychlejší. To se však nestalo. Je zde jisté zklamání. Běloruská strana by měla pochopit, že se vytváří jistý stupeň vzájemné důvěry, zde nelze udělat moc kroků“, řekl Milinkievič.

Otevřené prohlášení k tomuto problému učinil rovněž evropský parlament, který schválil rezoluci ohledně Běloruska. Jeden z autorů této rezoluce, Jacek Potasiewicz poznamenal: „Evropský parlament vyjádřil své znepokojení růstem represí, k němuž došlo v Bělorusku v poslední době. Zejména se jedná o pronásledování dvou mladých opozičníků. Pozorně sledujeme dění v Bělorusku, vidíme, co se děje špatně a nemíníme před tím zavírat oči“.

Anonymní představitelé EU se vyjádřili radikálněji. Podle nich by Brusel neuvítal, kdyby v nadcházejících prezidentských volbách již po čtvrté kandidoval A. Lukašenko. Avšak pro Lukašenka je tato pozice nepřijatelná, což může zbrzdit proces sbližování Běloruska a EU.

Zdroj: Rádio Svobodná Evropa (http://www.radiosvoboda.org/)

Upraveno –sb-