V mediální rusko-běloruské válce Rusko o víkendu zaznamenalo další „etapové vítězství“. Běloruský diktátor získal netradičního spojence – prozápadního gruzínského prezidenta Saakašviliho.

Filmy Kmotříček z Minsku a Kmotříček z Minsku 2, jejichž hlavním hrdinou je běloruský diktátor Alexandr Lukašenko, viděly už miliony lidí. I druhý díl, stejně jako první, obviňuje Lukašenka z organizování vražd, únosů a zatýkání svých politických oponentů.

Ruská televize NTV uvedla druhou část investigativního dokumentárního filmu Kmotříček z Minsku (Krjostnyj baťka) ihned poté, co běloruská televize pustila na obrazovku úhlavního nepřítele Kremlu, gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. Ten konstatoval, že by si Moskva měla zamést před vlastním prahem, než začne někoho kritizovat.

Saakašvili tím měl na mysli, že v podobné roli, jako Lukašenko by mohl vystupovat ruský premiér a exprezident Vladimir Putin, kterého také opoziční ruský tisk obviňoval, že dává pokyn nebo souhlas k fyzické likvidaci svých politických nepřátel.

Rusko na Saakašviliho v běloruské televizi odpovědělo filmem Kmotříček z Minsku 2, kde Lukašenka vyobrazili jako směšného a trapného mužika, zkrátka ne jako „kmotra mafie“, ale jen jako „ubohého kmotříčka“.

Ruská televize v archivech našla některé perly, které Lukašenko v minulosti vypustil z úst. Například na záznamu z roku 1996 říká: „Jsem připraven na kolenou přilézt k Rusku“.

Poslední slova filmu o Lukašenkovi: „Hitler byl ve své době také slušně populární a všichni víme, jak to dopadlo“, jsou završením celého pokusu o investigativní dokument, který se však zvrhl ještě více než první část v politickou propagandu.

-SB-