Od loňského podzimu jakoby se občané Běloruska probrali z dlouhého letargického spánku. Orgány, odpovídající za takové funkce, jako solidarita a sebeorganizace u Bělorusů kupodivu neatrofovaly definitivně.

Růst sociálního napětí a aktivizace občanské společnosti lze pozorovat všude: všeobecné remcání proti zrušení sociálních úlev, zimní vystoupení drobných podnikatelů, živelné stávky pracujících, protesty vysídlovaných obyvatel starých čtvrtí. Prozatím se režimu dařilo potlačovat nepokoje metodou cukru a biče. Dost možná, že se zlomovým obdobím rodícího se celospolečenského hnutí stane výsledek konfrontace v městě s typicky sovětským, ale symbolickým názvem Družné.

Toto městečko, které se nachází čtyřicet kilometrů na jihovýchod od Minsku, už několik měsíců vzbuzuje zájem běloruských medií a lechtá nervy úředníkům. Právě zde se ruská společnost „Avgust“ rozhodla vybudovat továrnu na výrobu a zužitkování pesticidů. Tato společnost je známá tím, že v dobách SSSR vyráběla ve své továrně v Čuvašsku nechvalně známý pesticid DDT. Během několika desítiletí (1940-60), lehkovážného užívání DDT, byla zamořena obrovská území a otráveno desítky tisíc lidí.

V dnešní době „Avgust“ už naštěstí DDT nevyrábí. Dnes je to moderní firma, produkující insekticidy a herbicidy nové generace, které nepředstavují zásadní nebezpečí pro ekosystém a zdraví lidí. Přinejmenším to zasvěceně tvrdí představitelé společnosti „Avgust“, kteří zaregistrovali v Bělorusku dceřinou společnost „Avgust-Bel“. Avšak totéž tvrdili zasvěcení „odborníci“ z celého světa i o DDT a jeho vlivu na lidské zdraví. Určitou dobu byl tento preparát „na ochranu rostlin“ prezentován jako zcela neškodný, dokonce se využíval k postřiku bytových prostorů proti komárům. Není těžké si představit, co se dělo tam, kde se nacházela továrna na výrobu této látky.

Po předchozích zkušenostech lidé již dnes nejsou tak ochotni věřit uklidňujícím prohlášením továrníků a státních úředníků, tím spíš, že za sladkými řečmi zcela evidentně stojí zištné zájmy těch i druhých.

Je dost pravděpodobné, že výběr lokality pro stavbu byl štědře „prolobován". Souhlas na „stavbu století“ společnost obdržela v rekordním termínu dvanácti dnů.

Nicméně se tento nápad nesetkal s podporou obyvatel Družného, stejně jako sousedních Śvislači a Rudenska, kteří se z pochopitelných příčin obávají možných negativních ekologických a hygienických následků realizace tohoto projektu. Od začátku nového roku se tak konají nenahlášená veřejná shromáždění, proti kterým jsou místní policejní orgány zcela bezmocné (nebudeme-li počítat protokoly zpětně sestavované na organizátory – členy místní iniciativní skupiny proti stavbě továrny). Na shromážděních a mítincích zaznívají požadavky provedení místního referenda o smysluplnosti stavby továrny a sepisují se petice, adresované „zástupcům lidu“.

Nutno podotknout, že policejní protokoly, sliby úředníků a majitelů „Avgust-Bel“ zahrnout obyvatele Družného všemožnými výhodami nemají na nálady obyvatel žádný dopad.

Mezitím konflikt v Družném dávno přestal být událostí lokální úrovně. Minští chemici a vědci Národní akademie sestavili expertízu, ve které dávají obávám občanů za pravdu. V Družném jsou stále častěji k vidění novináři, ekologové, právníci a opoziční vůdci. Obyvatelé Družného píší o svých problémech v blozích na Internetu a na speciálně založeném webu občanské iniciativy.

Běloruská vláda byla nucená reagovat. 2. dubna 2008 se zástupcům obyvatelů Družného a Śvislači dostalo přijetí na Ministerstvu přírody.

Od určité doby došlo ke změně rétoriky oficiálních sdělovacích prostředků: zmizel paternalistický, autoritářský tón, kterým vláda promlouvala ke "svým ovečkám". Jásající patos, s nimž se oficiální média rozplývala nad Příchodem Investora je dnes vyvážen argumenty protestujících občanů. Jestliže dříve v reportážích z továrny „Avgust" v Čuvašsku reportéři s chvěním v hlase vyprávěli o nedostatku pesticidů na běloruském venkově a o tom, jaké infrastrukturní obzory se otevírají před malým městečkem díky nové továrně, přičemž účastníci protestů byli vykreslováni jako zapadlí odpůrci pokroku, pak minulý víkend nastal zlom. „Kontury“, hlavní informativně-analytický pořád Běloruské televize, odvysílal relativně objektivní reportáž z Družného. Odpůrci továrny dokonce dostali slovo, což je třeba vnímat jako zásadní taktické vítězství obyvatel dělnického městečka. S podobně neutrální intonaci začaly o konfliktu psát i tištěné státní sdělovací prostředky. Ukázalo se, že výsledek této konfrontace není tak zřejmý, jak se ze začátku zdálo, a že úřady připravují půdu pro případné vycouvání z dohody s investorem.

Jaký je recept na úspěch protestních akcí v Družném? Ani jeden akt občanského protestu v Bělorusku dosud nebyl tolik medializován ve státem ovládaných médiích. A to přitom, že se jedná o zahraniční (ruské) investice do běloruského průmyslu – kostru lukašenkovské ekonomiky.

Za prvé: protest je maximálně lokalizovaný a spjatý s konkrétním problémem, který se přímo dotýká zájmů většiny obyvatel.

Za druhé: iniciátoři občanské iniciativy, mezi kterými jsou jak příslušníci místní opozice (komunisté, sociál-demokraté, nacionalisté), tak i nepolitičtí občané, záměrně se vyhýbají opoziční rétorice a estetice. To dovoluje pracovat s antagonizmy uvnitř systému a zároveň neodrazuje ty, v jejichž vědomí je bizarně spojena podpora prezidenta a rostoucí protestní nálady, namířené (zatím?) jenom proti místním úředníkům.

Při pohledu na shromáždění ve Śvislači a v Družném lze nabýt dojmu, že protestující obyvatelé záměrně pracují s oficiální demagogií o „lidovosti“ režimu: spílají na ruský kapitál a na místní zkorumpované úřednictvo, apelují na „lidového“ prezidenta, využívají oficiální státní symboliku, čímž matou vládu jejími vlastními protimluvy. To něčím připomíná akce z dob perestrojky, kdy si budoucí antikomunisté vytvářeli alibi pomoci citátů z Leninových sebraných spisů.

Budou protesty v Družném tím pravým impulsem k novým protestům? Vždyť v současné době je podobná situace minimálně ve třech dalších regionech Běloruska. V mahiloŭském okrese, ve vesnicích, které se nacházejí poblíž předpokládaného místa realizace atomové elektrárny, probíhá petiční protiatomová kampaň, u Hrodna, na řece Nioman, kde se nehledě na protesty buduje vodní elektrárna, v Polesí, kde se plánuje těžba uhlí otevřeným způsobem…

Po černobylské havárii jsou Bělorusové jako nikdo jiný citliví k ekologické tematice. Se začátkem masových „tržních reforem“, s příchodem velkých zahraničních (nejenom ruských) korporací lze předpokládat, že počet konfliktů na tomto základě poroste. Otázkou zůstává, zda se povede spojit ekologické, třídně-dělnické a politické protesty. A to závisí v první řadě na pragmatizmu a schopnosti místních demokratických aktivistů překonat vlastní snobizmus a ideologické předsudky.

© Oleg Novikov, sloupkař týdeníku Naša Niva
Originál: http://belarus.indymedia.org/12637
Stránky občanské iniciativy proti stavbě továrny na pesticidy v Družném: http://www.eco-druzhnyi.info
Fotografie: http://naviny.by