Proevropsky naladěný ruský prezident Dmitrij Medveděv podepsal deklaraci o spolupráci se svým běloruským protějškem Alexanderem Lukašenkem, posledním diktátorem Evropy. Co s tím?

Je to pracovní prezidentská povinnost, či náznak preferování určitých politických postojů, které nemají nic společného s demokracií? Nespěchal bych se závěry. Jedná se o vztahy mezi dvěma státy, které rozhodně nezačaly včera a určitě neskončí zítra.

První dohodu s prezidentem Lukašenkem o vytvoření takzvaného Společenství Ruska a Běloruska podepsal v dubnu 1996 Boris Jelcin. Paradoxně právě tento muž, jenž je považován za nejdemokratičtějšího lídra Ruska, vytvořil první základy tichého ruského sponzorování Lukašenkových ,,triumfů".

Hlavní téma - plyn

Vladimir Putin v tom pak jen pokračoval; přitom přistupoval k věci v mnoha případech velmi pragmaticky. Nechával stranou Lukašenkovy řeči o ,,věčném přátelství" a ,,strategickém spojenectví" a výměnou za nízké ceny ropy a plynu chtěl po běloruském diktátorovi to nejcennější, co Lukašenko má - kontrolní balíky akcií nejlepších běloruských podniků.

Diktátor se s tímto bohatstvím samozřejmě velmi nerad loučí, ale právě levná ruská energie mu umožňuje držet se u moci již patnáctým rokem.

Rusko ,,nejvěrnějšímu spojenci" vzkázalo, že nic nedá zadarmo. Bělorusko musí být připraveno na to, že zaplatí za příznivé ceny energií vším, co má v záloze, tedy hlavně podílem ve velkých státních podnicích především v ropném, chemickém a automobilovém průmyslu a v infrastruktuře.

Podepsaná deklarace plně odpovídá své definici: Moskva a Minsk jen deklarují věrnost dříve podepsané smlouvě a podotýkají nutnost dalšího rozvoje obchodně-ekonomické spolupráce. Lukašenko samozřejmě čekal od nového ruského prezidenta, že mu slíbí trvale nízké ceny za ropu a plyn.

Nestalo se. Otázka plynu je asi nejpalčivější v mezistátních jednáních. Za vlády Vladimira Putina se totiž několikrát stalo, že Rusové uprostřed zimy přerušovali dodávky zemního plynu, jelizlo. kož Bělorusové nechtěli přistoupit na vyšší cenu.

Minulý týden místopředseda běloruské vlády Andrej Kobjakov prohlásil, že by Rusko mělo přehodnotit své plány ohledně plynových tarifů pro Bělorusko. Dnes Minsk kupuje tuto surovinu nejlevněji ze všech zemí - za 128 dolarů za tisíc kubíků. Ale do roku 2011 by se cena měla vyšplhat na 400 dolarů. Rusové na tom zatím trvají.

Rozdělené role

Podle názorů mnoha expertů se Bělorusko aktivně nabízí Rusku jako možné ,,předmostí" pro odpověď na rozmístění amerického systému protiraketové obrany v Evropě. Lukašenkovi by to vyhovovalo, protože by dostal do ruky další eso pro vyjednávání s Rusy a nemusel by sahat ani po penězích, ani po majetku. Ale Moskva, jak se zdá, o nové základny v Bělorusku nestojí.

Ruské vedení si chytře rozdělilo úlohy, říkají politologové. Parketou zdánlivě měkkého intelektuála Medveděva budou zdvořilé návštěvy. Od pohledu drsnému premiéru Putinovi ale prezident přenechá nevděčný úkol udílet ekonomické rány.

Proto Minsk určitě čekají těžká jednání na energetické téma, jelikož Vladimir Putin se na této hrací ploše již mnohokrát osvědčil jako tvrdý a úspěšný útočník.

Zdroj: e15.cz