Napětí mezi Moskvou a běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem sice už panuje několik let, nicméně po letošní plynové krizi, kdy dosavadnímu běloruskému diktátorovi už neodpustily dluhy za dodávky energetických surovin definitivně ukázala nový směr v politice vůči Minsku.

Následovala mediální přestřelka mezi Ruskem a Běloruskem. Lukašenko se v zájmu udržení u moci snaží společnost různými vystoupeními, které mají dokazovat v uvozovkách nezávislou zahraniční politiku odvrátit od nejpalčivějších projevů hospodářských problémů. Několik příkladů. Poskytl azyl svrženému kirgizskému prezidentovi Bakijevovi.

Po mediálním ataku nejprve ze strany televize vlastněné koncernem Gazprom a později i státní ruskou televizí, kde Lukašenka popisují jako mafiánského kmotra, stojícího za vraždami oponentů minský vůdce podnikl protiútok. Státem kontrolovaná běloruská televize odvysílala rozhovor s v Moskvě nenáviděným gruzínským prezidentem Michailem Saakašvilim. Bělorusko se snaží sbližovat s prezidentem Venezuely Chávezem, koketuje s Čínou, které byly údajně nabídnuty informace o vojenské spolupráce Běloruska s Moskvou.

Mezitím krachl i dlouho domlouvaný projekt vybudování první běloruské jaderné elektrárny ruskými firmami. Ty požadovaly v nové společnosti padesátiprocentní podíl. To se v Minsku nelíbilo. Znovu by to prohloubilo energetickou závislost na Rusku. Běloruský pokus o alternativu nevyšel. V původním plánu měla mít elektrárna 2 bloky. Bělorusko navrhlo, aby byl postaven blok třetí, který by vyráběl energii výhradně pro Rusko. Tehdy zase přišel nesouhlas z jeho strany. Běloruský analytik Roman Jakowlewski, citovaný polským deníkem Rzeczpospolita tvrdí, že má krach dohody politické pozadí. V Rusku mají nevypočitatelného běloruského samovládce plné zuby a nechtějí se pouštět do nových projektů minimálně do prezidentských voleb příští rok. V Kremlu prý intenzivně hledají kandidáta, kterého by mohli podporovat.

Tady se proti sobě dostávají dvě tendence. Běloruská opozice se ztotožňuje z čímkoli, co učiní proti Lukašenkovi v zahraničí a čím by získávala podporu. Sbližuje se tak paradoxně ideově s Moskvou, kritizovanou za ne vždy demokratické postupy dua Medveděv Putin. Běloruských opozičních kandidátů je zatím celkem deset a všichni mluví o plné nezávislosti Běloruska na zahraničí. Proti Lukašenkovi v tomto počtu nemají šanci. Nezdá se ale, že by byly opoziční proudy schopny se sbližovat. Většina z nich chce být tím, kdo bude tahat za nejdelší konec.

Asi nejznámější opoziční vůdce minulosti a prezidentský kandidát Aljaksandar Miljinkievič sice cestuje po světě a dokonce měl několik setkání i ve Spojených státech, nicméně mu oficiálně nikdo nic nepřislíbil.

Zvláště v západních médiích se objevuje v posledních měsících jméno Andrej Sannikau. Jde o někdejšího vysoce postaveného běloruského diplomata. Vede zatím ne příliš vlivné opoziční hnutí Evropské Bělorusko. Ale jeho programu dominuje postupná integrace s Evropskou unií do roku 2017. Média soudí, že by to mohl být navzdory řečenému právě on, kdo se sta koněm podporovaným z Moskvy. Sannikau se vyslovuje pro urovnávání vztahů s Ruskem , nabořených posledními aktivitami Lukašenka a také přijatelnost podpory z Moskvy, pokud by to pomohlo demokratizaci a dodržování lidských práv v Běloruska.

Tím je míněno svržení Lukašenka. Sannikau považuje za kontraproduktivní Lukašenův azyl pro svrženého kyrgyzského vůdce Bakijeva. Bělorusku to nic nepřinese kromě nevole z Moskvy a mezinárodní ostudy, která vyvolá dojem, že má Lukašenko slabost pro renegáty a zemi vtahuje do vyřizování účtů cituji:“ středoasijských klanů“. Bělorusko podle Sannikaua místo toho potřebuje evropské prostředí, evropské partnery a vzájemně výhodnou spolupráci post sovětského regionu.

Nejvíce prostoru věnoval Sannikauově osobě Newsweek. Možná, že jde ale o další vytváření psychologického tlaku na Lukašenka. Moskva se možná ještě vůbec nerozhodla, koho by měla v sousední zemi podporovat a je těžko předvídatelné, že tak oficiálně vůbec učiní.

Objevují se spekulace, že by se v Moskvě mohli pokusit navázat kontakty s Milinkievičem, který je mezi opozičníky nejzkušenější a nejznámější. Hlavním problémem bude přesvědčit opoziční vůdce, že je to právě on, kdo může mít největší šanci. A zda se podaří přesvědčit Milinkieviče, který dosud hledal podporu spíše v Bruselu a ve Washingtonu, aby to zkusil i v Kremlu.

Zdroj: ČRo (http://www.rozhlas.cz/cro6/portal/)