Dvacetiletý Zbyněk Michálek ze Žďáru nad Sázavou studuje na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity obor Ruský jazyk a literatura, díky tomuto svému zaměření už pět týdnů bydlí ve dvoumilionovém hlavním městě Běloruska, v Minsku.

Nejprve mi pověz, kde přesně jsi a jak ses k tomu dostal?
Od 15. března jsem na jedenapůlměsíční stáži v hlavním městě Běloruska, v Minsku. Bydlíme tu na kolejích, filozofickou fakultu máme deset minut chůze. Účastnit se stáže mi nabídl docent Brandner, tudíž jsem se k tomu dostal, jak se říká, jako slepý k houslím.

Je s tebou v Minsku někdo další z brněnské fakulty?
Je nás tu celkem deset, přičemž z mého ročníku jsem tu sám.

Jak vypadá tvůj obyčejný běloruský den?
V devět hodin máme snídani v místní menze, jež je pár kroků od kolejí. Pak většinou následuje vyučování, po němž jdeme opět do menzy na oběd. Co se týče předmětů, tak je máme dosti rozrůzněné: stylistiku ruštiny, kulturu Běloruska, současnou ruskou literaturu, fonetiku ruštiny, dialogy a monology, východoslovanský folklór, praktiku ústní a písemné řeči nebo videokurz. Vyučování máme jen do raných odpoledních hodin, takže máme spoustu času. Proto chodíme do divadel a kin: byli jsme například na baletech Labutí jezero od Čajkovského, Romeo a Julie od Prokofjeva nebo Spartakus od Chačaturjana; chystáme se na Verdiho operu La Traviatta, Mozartovu Kouzelnou flétnu a Bizetovu Carmen. Taky jsme byli v kině na nové ruské komedii Den rádia. Když je hezky, tak chodíme po Minsku.

Pociťuješ, že se zdokonaluješ se v ruském jazyce?
Určitě. I když jsme předpokládali, že ve škole budeme mít větší záběr. Ale hlavně - používáme každodenní ruštinu: v obchodě, s místními Bělorusy-bohemisty, v restauraci... A samozřejmě ji slyšíme v divadlech a ve filmech.

* * *

Kupuješ si nějaké suvenýry?
Hodně utrácím za knihy. Když pominu to, že jsou tu v porovnání s našimi poměry velmi laciné, tak je to kvůli tomu, že u nás nejsou nové ruské knihy k dostání. Bohužel. A když už nějaké ano, jsou přespříliš drahé. Kupuju hlavně nové slovníky a učebnice. U nás je sice ruské odborné literatury z dob minulých dostatek, ale ta je ve většině případů zastaralá. Proto jsem nakoupil různé gramatiky a ortografické a ortoepické slovníky, slovníky cizích slov a a podobně. Tedy literaturu, která zvlášť rychle zastarává. A nejsem sám, my všichni kupujeme hlavně knihy tohoto ražení.

Jaké jsou v Bělorusku ceny oproti naší zemi?
Co se týče nominální hodnoty peněz, tak ta v první chvíli zarazí. Nejvyšší bankovka má hodnotu sto tisíc běloruských rublů. Abych dostali přibližnou hodnotu na naše peníze, je třeba vydělit cenu v rublech asi 130.
Obecně se dá říct, že je tu levněji (v přepočtu na naše peníze), ale to se netýká všeho. Jídlo je tu levnější, MHD (jízdenka na tramvaj nebo žeton do metra stojí šest set rublů) taky. Levnější je i kultura a knihy. Ale například pivo v restauraci stojí necelých pět tisíc rublů, což v přepočtu na naše peníze vychází draze.

* * *

Jíte nějaké místní speciality, a chutnají ti?
Jak už jsem řekl, snídaně a obědy máme v menze. Nedá se říct, že by vařili vyloženě nedobře nebo nechutně, ale pro cizince je to velký nezvyk. Snídaně sestává z malého krajíčku většinou se salámem, pak ze salátu (dosti nezvyklé kombinace - olivy, cibule, slané okurky, šunka, sýr, hrášek, majonéza) nebo vejce s majonézou, k nimž se podává chléb, a z řekněme hlavního jídla, čili maso a příloha. K pití je čaj. Na oběd je totéž, akorát je navíc polévka (většinou boršč, rassolnik nebo něco na způsob bramboračky s houbami), místo čaje džus a někdy zákusek. Jako příloha se většinou podává tzv. "gréčka", čili pohanka (dosti rozvařená a neslaná nemastná, bez chuti a bez zápachu, rýže (spíš rýžová kaše, protože je opět rozvařená) nebo vařené hranolky (sic!). Maso je buď mleté a smažené, něco jako náš karbanátek, nebo celé, dušené, s ananasem a sýrem navrchu nebo ryba.
V restauraci je to jiné. První týden jsme okusili něco z místní kuchyně - tzv. drániky (něco jako naše bramboráky, ale plněné masovo-zeleninovou nádivkou) a kolduny. Oboje bylo velice dobré, běloruská kuchyně není nepodobná naší. Měl bych ještě poznámku k běloruskému pivu - ačkoliv bych nechtěl vychvalovat naše pivo, to ostatně není ani potřeba, víme všichni, jak to je (smích), tak to běloruské není zrovna nejchutnější. I když je to asi do jisté míry otázka zvyku, naše pivo je prostě lepší.

Jak bys srovnal naši a běloruskou kulturu?
Oba naše národy jsou si velmi blízké, ostatně jsme všichni Slované. Přesto je tu několik rozdílů, patrných na první pohled. Zmínil bych dva. Zaprvé, Bělorusové jsou takoví, řekl bych, uzavřenější. Nejsou tak hovorní, nejsou tak usměvaví. Existuje jedno přísloví: Смех без причины - признак дурачины. Říká něco v tom smyslu, že je hloupý ten, kdo se směje a nemá proč. Zadruhé, není zde zvykem chodit popíjet do hospody jako u nás. Ať už v zimě nebo v létě jsou místní parky, lavičky a nábřeží plny skupinek mladých lidí, kteří popíjejí pivo nebo vodku. Jedním z důvodů je i cena piva v restauraci.

* * *

Zažil jsi na své stáži něco nezapomenutelného?
Nezapomenutelného? Celý Minsk je nezapomenutelný. Přestože po několika válkách, které tu proběhly, je takřka znova vystavěn, jeho architektura je neopakovatelná. Třeba Palác republiky, v němž probíhají představení baletu, je moderní a krásná budova. Jsou tu krásné ulice a prospekty, náměstí a nábřeží, parky a parčíky.
K místním reáliím bych ale měl dvě poznámky. Nelze si nevšimnout, že jsou tu uměle vytvořená pracovní místa, to ostatně známe z minulého režimu. Na ulicích někdo neustále něco zametá, čistí. Ustavičně se někde předlážďují chodníky, předělávají obrubníky. Nač to taky dělat pořádně, že. Aspoň bude práce. Například před našimi kolejemi dělají nový asfaltovaný chodník. To spočívá v tom, že se udusá hlína a na ni se udusá asfalt. A že se v něm na jaře udělají trhliny a díry? Nevadí, vždyť ho předěláme! A práci, kterou by zvládli dva, dělá početná skupinka dělníků.
Druhá poznámka se týká místní policie. Policie a vojáci jsou tu vskutku v hojném počtu. Například když jsme byli v místním stadionu na fotbalovém zápase Bělorusko – Turecko, tak polovinu fanoušků tvořili vojáci a policie. To asi pro případ, kdyby někdo přes trojí osobní prohlídku pronesl na stadion alkohol nebo zbraň. Na jednu stranu je to v pořádku, sami víme, jací fanoušci dokážou být u nás, ale na druhou stranu, čeho je moc…

Jaké důsledky bude mít tvůj studijní pobyt pro školu – příznivé či nepříznivé?
To i ono. Z jedné strany absenci samozřejmě budu muset nějakým způsobem nahradit. Učitelé byli vstřícní, nikdo neměl se stáží problémy, ale do některých předmětů budu muset udělat trošku práce navíc. A probíranou látku, která mi utekla, budu muset, jak jinak, dohnat. Tu mi nikdo neodpustí. Z druhé strany je stáž velký přínos, kde jinde totiž procvičovat praktickou ruštinu, že. A zážitky jsou taky na celý život.

A na závěr - nestýská se ti?
Ovšemže se trochu stýská, to přece vždy. V kontaktu s rodiči jsem, a to prostřednictvím mobilu, hlavně tedy sms, pořídili jsme si místního operátora a smsky vycházejí velmi levně, pak také e-mailu a icq. Rozesílal jsem i pohledy.

Zdroj: http://www.vysocina-news.cz