Proběloruská lavina v polském hlavním městě: sbírky peněz, debaty, protesty a nové organizace. Stane se Varšava novou základnou běloruské opozice?

To byl krátký kurz. Jak vypadá život v zemi řízené diktátorem? Před měsícem v sousedství Evropy Lukašenko bezohledně rozprášil protest 40 tisíc Bělorusů., kteří protestovaly proti zfalšovaným volbám a jeho dalšímu vítězství. Pozatýkáni byli novináři i opoziční kandidáti na prezidenta. Jeden z nich, známý básník Uładzimir Njaklajeŭ, byl brutálně zbit.

O měsíc později se represe v Minsku zostřují a z běloruských univerzit jsou hromadně vylučováni studenti.

Ve Varšavě mezitím propukla proběloruská lavina: Probíhají sbírky peněz, setkání, debaty a protestní akce.

Vzniká zde také informační kancelář běloruské opozice. Jednou z jejích iniciátorek je dcera zatčeného Uładzimira Njaklajeva. Kancelář má být informační institucí, má poskytovat zprávy o situaci v Bělorusku. Pomůže také lidem, proti kterým jsou namířené represe, a bude zprostředkovávat místa běloruským opozičníkům ve Varšavě.

Do Varšavy se sjíždí známí aktivisté: první prezident nezávislého Běloruska Staniusłaŭ Šuškěvič, kandidát na post běloruského prezidenta v roce 2006 Aljaksandr Kazulin a opozičník Franak Vjačorka. Aktivisty podporuje polské MZV: stornuje poplatky za víza pro Bělorusy a polský ministr zahraničí Radosław Sikorski prohlašuje, že zvýší finanční pomoc pro běloruskou občanskou společnost z 20 na 40 milionů zlotých (z cca 126 na asi 252 milionů korun).

Na začátku února se bude ve Varšavě konat mezinárodní konference donátorů a proběhne velká sbírka peněz pro běloruskou opozici a nevládní organizace.

Amnesty International ve středu vydala prohlášení, ve kterém požaduje propuštění 16 běloruských aktivistů a novinářů obviněných z „organizování masových nepokojů”. Všichni byli prohlášeni za vězně svědomí. Na 20. ledna, tedy měsíc po demonstracích v Minsku, varšavská pobočka Amnesty International připravuje happening.

„Na Zámkovém náměstí vypustíme desítky lampionů symbolizujících přání dodržování lidských práv v Bělorusku. Přítomni budou běloruští aktivisté. Každý mude moct podepsat petici AI adresovanou prezidentu Lukašenkovi a požadující propuštění zadržených opozičníků a zajištění lékařské péče pro ně. Petice bude přístupná také na internetových stránkách”, řekl Grzegorz Żukowski z Amnesty International

Dnes se ve Varšavském klubu Grawitacja koná pod názvem Bělorusko okem studenta setkání s osobami, které byly potrestány za účast v demonstracích. Organizuje ho Nezávislý spolek studentu Varšavské univerzity. Objeví se zde mj. například Paweł Poncyljusz, který byl během prosincových voleb pozorovatelem OBSE. O prosincové demonstraci bude vyprávět Viktoria Chamikava, studentka Stipendiálního programu Konstanse Kalinoŭského a členka Iniciativy Wolna Białoruś (Svobodné Bělorusko). Hostem má být také nedávno propuštěný z vězení Franak Vjačorka. Kromě diskusního panelu je na programu promítání filmů Hudební partizáni a Lekce běloruštiny (v tomto filmu je hlavním hrdinou právě Franak Vjačorka) a koncerty.

O volbách konaných 19. Prosince hovoří Viktoria Chamikava, studentka marketingu a vedení na Varšavské univerzitě studující v rámci stipendiálního programu Konstanse Kalinoŭského (pro mladé Bělorusy, kteří nemohou studovat ve své zemi kvůli politickým názorům – pozn.red.) a aktivistka Iniciativy Wolna Białoruś (Svobodné Bělorusko):

„Do Běloruska, do rodné Žabinky, jsem jela večer 18. prosince. Následující den poté, co jsem odvolila (nebyla jsem na volebním seznamu i když jsem zde přihlášena od narození, takže byly problémy), jsem jela do Minsku. Jsou to čtyři hodiny vlakem. Chtělo se mi spát, ale nemohla jsem. Třásla jsem se. Vymyslela jsem si historku, co povím, když se mě zeptají, kam jedu. Ve vlaku bylo mnoho milicionářů. Dva lidi po cestě násilím vytáhli z vlaku. V Minsku bylo uniforem ještě víc. Panoval strašný zmatek, každý z opozičních kandidátů organizoval setkání někde jinde. Vitaľ Rymašeŭski měl jít od nádraží. U hlavního nádraží všude stáli milicionáři, všude měli kamery a fotoaparáty. Dívali se všem do očí, objektivy nám strkali až k obličeji, pokoušeli se nás zastrašit a všude se motalo plno divných lidí v civilu. Njaklajeŭ se prý před volbami dozvěděl, že na demonstraci bude vysláno půl druhého tisíce „tajných”. A nás bylo tak málo. Potom přišel Rymašeŭski. Vyrazili jsme směrem k Náměstí. A náhle ze všech stran začli přicházet lidé, desítky lidí, jako by v úkrytu čekali až pochod vyrazí. Na Říjnovém náměstí vždy bylo kluziště, obyčejně malé, ale městský úřad krátce před volbami plochu kluziště zvětšily, aby nebylo kde se sejít. S sebou jsem si vzala vidličku a sůl. Někdo mi totiž radil: vem si sůl, aby jsi jí posipala kluziště, a budeš mít kde stát. A vidličku na škrábání ledu. Potom jsem se tomu smála, jaké je to hloupé. Ale tehdy, v tom napětí, jsem si opravdu myslela, že je to dobrý nápad. Na náměstí padlo rozhodnutí: jdeme směrem k sídlu vlády. Tolik lidí! Všude z každé ulice prodily davy lidí. A každý s telefonuem v ruce: volali jsme známým, aby přišli, že je šance, Lukašenko musí ustoupit, musí se to povést, vždyť nás už přišlo tolik.Nyní už to vím, tehdy jsem to ještě nevěděla, že režim je velmi silný a může s námi provést cokoliv. Pod budouvou vlády na soše Lenina někdo postavil zvukovou aparaturu, celý Lenin byl obvěšený reproduktory a lidé hovořili. No a pak to začalo. Ze směru dveří, 20 metrů od místa, kde jsem stála, jesm uslyšela, jak někdo rozbíjí okna. Vital Rymašeŭski od pomníku křičel: ˈTo nejsou naši! My jsme přišli na pokojnou demonstraci! Provokátoři, oni nejsou s námiˈ”.

„Vyzval je, aby přestali. Sám přiběhl ke dveřím a chtěl je zastavit. No, ale krátce na to z budovy a z poza budovy vyběhl OMON (jednotky milice speciálního určení – pozn.red.). Nové a nové jednotky. Byli připraveni. Věděli, že tam půjdeme. Začali obkličovat dav. Chytali a mlátili lidi. Uviděla jsem, jak část lidí běží směrem k louce v sevřeném šiku. Poběžela jsem za nimi. Vyběhla jsem jako jedna z posledních. Potom jsem stála u náměstí a hleděla na obklíčené. Plakala jsem. Domů jsem se vrátila, po zatčení posledních lidí.

-SB-