"Jáchym nám velmi fandí...", říká běloruský bohemista Siarhiej Smatryčenka, editor a spolupřekladatel knihy Aniol, která představuje prózy bratrů Topolů a hru jejich otce Josefa

Běloruské nakladatelství Logvinov nedávno vydalo v jednom svazku texty tří Topolů: bratrů Filipa (Karla Klenotníka cesta na Korsiku) a Jáchyma (Anděl) a jejich otce Josefa (Sbohem Sokrate). Kniha dostala titul Aniol a do běloruštiny ji z českých originálů převedli Vieranika Bialkovičová (Filip) a Siarhiej Smatryčenka (Jáchym a Josef). Siarhieji Smatryčenkovi (1977), který je dnes asi nejagilnějším běloruským bohemistou, jsme položili pět následujících otázek.

Třikrát Topol – to je zajímavé téma: podařilo se ti vysledovat, co je jako autory spojuje?

Chápu, že tři v jednom je spíš experiment, a dlouho jsem pochyboval, jestli to máme zkusit. Ale nakonec mi Jáchym Topol, s kterým jsem se jako s jediným z této trojky kontaktoval bezprostředně, řekl, že by to pro něj byla čest – vyjít v jedné knížce s tátou a bráchou. A tím to bylo vyřešeno. Ale samozřejmě že se nějaké společné rysy v poetice, tématech nebo myšlení vůbec dají vystopovat u všech tří, což je dáno společnými geny, výchovou, životní zkušeností nebo třeba vzájemnými vlivy. Podle mě je jim všem vlastní velká pozornost k detailům, útržkovost, hravé spojování vysokého a nízkého, silná metaforičnost a nasycenost symboly. Nakonec i titulní obraz anděla je důležitý, ba klíčový jak pro Josefa, tak pro Jáchyma; u Filipa sice není přítomen přímo, ale je zřejmý řekněme mezi řádky.

A spojuje tuto autorskou trojici něco s Běloruskem?

Přímo s Běloruskem ani jednoho z Topolů nic nespojuje. Ale Jáchym, s nímž jsme byli během překládání v dost blízkém kontaktu a který nakonec do Běloruska dorazil na prezentaci knížky, projevuje o naší zemi velký zájem, je sečtělý v běloruské literatuře a vůbec nám velmi fandí.

Kdo byl překladatelsky nejnáročnější?

Cestu Karla Klenotníka na Korsiku překládala Vieranika Bialkovičová, já jsem tu věc pouze redigoval, takže můžu mluvit jen za texty Jáchyma a Josefa. Oba autoři jsou dost nároční, ale každý po svém. Sbohem Sokrate je především souborem konverzačních frází a klišé, které nemusí v jiném jazyce vyznít stejně. Navíc jsou tam samá nomen omen. U Jáchyma bylo obtížné vystopovat všechny narážky a asociace, zachovat slovní hříčky a dokonce odlišný zvukopis a syntax v pasážích s různými osobami a různým dějovým napětím.

Objevil se některý z Topolů v běloruštině před tvým projektem, nebo jde o jejich první přestavení?

Překlad Karla Klenotníka na Korsiku vyšel nejprve časopisecky – jako předzvěst rozsáhlejší knížky. Od Jáchyma Topola vyšlo několik úryvků z románu Sestra v roce 2002 v tzv. českém čísle časopisu Arche.

Dočkala se už nynější topolovská trojknížka nějakých recenzí?

Knížka šla do knihkupectví teprve před dvěma týdny, zrovna v době, kdy Jáchym Topol přijel do Minsku na její uvedení, takže na recenze si musíme ještě chvilku počkat. Objevily se ale (ve dvou týdenících a v rozhlase) velmi příznivé ohlasy právě na Topolovo vystoupení v Minsku. A od recenzentů, o kterých vím, že o knize něco píšou, jsem slyšel velmi vřelá slova – pokud jde o obsah knihy i o úroveň překladu.

Rozhovor připravil Radim Kopáč

Zdroj: http://czlit.cz