"Nevyvážíme se a nezpíváme pro konzumenty!"

Poslední často dobou slýcháme od různých lidí "z hudební branže" stížnosti na nelehký a nezáviděníhodný osud tuzemských rockerů. Ti, kteří "plní normu" a vychvalují stejně jako oficiální propaganda stabilní stabilitu, mají i prostor ve vysílání, i publicitu, i chléb a něco na něj. Nejspíš na těchto stížnostech něco je. Neboť upřímnost a individualitu nezabíjí jen stát, ale i současná masová kultura. Spolu s hranicemi mezi státy vymazává jazyky, národy a prastaré přirozené lidské komunity...Pozvání pohovořit si o hudbě, kultuře a světovém globalistickém spiknutí s vydavatelem "Tuzin hitoŭ" (Tucet hitů) Wietram Mechanicznym, přijala Viktoryja Michno, zpěvačka etnofolkové skupiny Guda.

Wiecier: Viko, jak hodnotíte hlasité stížnosti na útisk nekomerční hudby? Schvalujete tvůrčí zásadovost mnohých rockerů, kteří se tvrdohlavě odmítají přizpůsobit tomu, co od nich spotřebitelé očekávají?

Viktoryja: V jakékoliv zemi je oficiální propaganda jedním z nejúčinnějších prostředků, které umožňují vládě působit na vědomí obyvatelstva a posilovat státní ideologii. Masové sdělovací prostředky, založené a financované vládou, nemohou neplnit "objednávku". Můžeme si kvůli tomu stěžovat na osud, ale lepší je vytvořit vlastní soukromé informační kanály a fungovat tak, jako nyní funguje právě Tuzin hitoŭ. Pokud se díváme na nekomerční hudbu jako na žánr, který existuje a rozvíjí se bez ohledu na zájemy trhu a nezávisle na státní objednávce, vidíme, že úspěch projektu zcela závisí na talentovanosti hudebníků. Je to ta nejobtížnější možnost rozvoje, kde přirozeně může obstát pouze několik jednotlivců. Jakkoliv to může znít divně, je faktem, že současné postsovětské Bělorusko umožňuje existovat skupinám, které hrají nekomerční a nekvalitní hudbu, a dokonce i vydávat podobně technicky nedokonalé desky. Přicházející buržoazní pořádek s tržní konkurencí bude pro takovou hudbu osudný. Současná společnost dělá z hudebníka řemeslníka, z hudby zboží a z posluchačů bezmyšlenkovité konzumenty. To pramení z podstaty těchto vztahů, to učí v obchodních školách a konzumní společnost amerického typu je výsledkem takovýchto lidských a sociálních vztahů. Nebylo tomu tak vždy, ale epocha bohů-stvořitelů již skončila. Nemůže se však vrátit?...Na pozadí rozvinutých tržních vztahů a globalizace pozorujeme obrovský zájem o národní kultury, posilování pravicových politických uskupení. Na první pohled jde o protichůdné tendence, ale pokud k tomu dochází, znamená to, že pro to jsou závažné důvoda. To je však už téma pro samostatný rozhovor.

Wiecier: Stavíte se tedy rozhodně proti současné hudbě?

Viktoryja: Líbí se nám přirozenost interpretů v žánrech, kterým se věnují. My mimochodem jsme přívrženkyně odvážných experimentů. Ale co nechápeme, to je multietnický přístup k hudbě, obzvláště k hudbě folklórní...Ze své podstatě je folklór informací konkrétního místa, konkrétních lidí, jež jsou si navzájem blízcí nejen místem, kde žijí, ale i "pokrevně". Tato, pro ně životně důležitá informace, je zvláštním způsobem "zakódována" a v takové podobě se přenáší po staletí.
V tom je hodnota etnické hudby a příčina její neobvyklé svébytnosti! Domnívám se, že právě v hlubokých konceptuálních zpracováních se nachází budoucnost našeho folklóru. Avšak v současné zdejší etnické hudbě slyšíme místo hloubky "multikulturní kaši": ani forma, ani obsah, ani podoba. V současné hudbě je hodně z folklóru (usmívá se). Ale těžko si mohu představit běloruského mladíka, který dokáže přirozeně rapovat. Stejně, jako je těžké představit si černochy, jak někde na Pobřeží Slonoviny zpívají naše lidové písně.

Wiecier: Znamená to tedy, že hudba musí odpovídat svému prostoru?

Viktoryja: Ústní tradice spojuje hudbu s místy, kde se zrodila. V této usouvztažněnosti dosahoval člověk omračující harmonie s okolním Všehomírem. Z toho plyne sebejistota a pocit pohodlí, jejichž výsledkem je psychické a fyzické zdraví. Hudba je součástí kulturního prostoru, jenž obklopuje každého jednotlivce. Vzájemná interakce kulturních prostorů, jejich vzájemné slévání a vzájemněpohlcující opanovávání a podřizování si probíhá nepřetržitě. Určitá kultura může odpovídat určitému prostoru tehdy, když to je vůle nositelů této kultury. Když tato vůle není, je tato určitá kultura zaměněna druhou, přičemž často mizí beze stopy a jednou provždy.

Wiecier: A Vy se ve svém každodenním životě též řídíte těmito usouvztažněními?

Viktoryja: My se spíše snažíme nelhat samy sobě a být samy sebou. Zpěvačky naší skupiny se mohou rozvíjet toliko v rámci přirozené tradice, a ne v teoretických rozkladech. Dědění a reálná praxe: Luboŭ Sivurava se učila zpívat od své matky, Volha Jemialančyk od babičky. Mně v dětství učila zpívat dědova sestra Stepka. V prvních letech své existence byla skupina spíše spolkem lidí, kteří studovali tradiční kulturu a zpívali si pro potěšení. Scénické vystupování pro nás ani dnes není prioritou.

Wiecier: A co Vaši posluchači? Mají také porozumění pro takové názory?

Viktoryja: Jsou různé úrovně chápání folklórního materiálu. Avšak zde hraje roli i to, co je rozumu nedostupné. Obřadová hudba vyvolává k životu naše hlubinné podvědomí. Folklór obecně nepatří k těm žánrům, které by se měly hrát na scéně. Naopak je přirozené, když jsou všichni posluchači současně i účastníky děje: zpěváky, tanečníky, ženichy a nevěstami...

Wiecer: Guda přesto často vystupuje. Co ale můžete poradit tomu, kdo slyšel pouze studiové nahrávky Gudy na discích?

Viktoryja: Nejlepší je samozřejmě koncert - tam je akustika přirozená. S potěšením vzpomínáme na všechny koncerty, které proběhly bez zesilovací aparatury. Jen je často těžké najít v Bělorusku takové sály... Poslouchejte naše nahrávky na dobré aparatuře. Počítačové reproduktory se k jejich poslechu nehodí! Ale dokonce ani ta nejdokonalejší technika nemůže zprostředkovat všechny barvy a tembrální bohatství živého zvuku. Současné znění několika hlasů vytváří bezpočet zvukových efektů, které nedokáže zprostředkovat žádná sebemodernější reprodukční technika.

Wiecier: Ale to Vám nebrání vydávat nové nahrávky?

Viktoryja: Technickou částí každého projektu se zabýváme zvlášť, dohlížíme na mastering disků, experimentujeme s mikrofony a zvukovými nosiči. Do dnešního dne jsme vydaly dvě desky: Archaičnyja abradavyja śpievy (Archaické obřadní zpěvy) a Jihry Bahoŭ (Božské hry). Další dvě jsou již připraveny k vydání: společný projekt Zara (se skupinou středověké hudby z Karélie), který byl již vydán v Rusku a čeká na své vydání v Bělorusku, a Viasielle (Svadba), které bude zanedlouho již dokončeno, co se týká studiové práce.

Wiecier: Řekněte nám, co by pro Vás bylo největším úspěchem? Koncert na anglickém Wembley? Cena Grammy?

Viktoryja: My se nevyvážíme, netoužíme být "exotikou" pro zahraniční posluchače. Neradi zpíváme pro "konzumenty". Chtěly bychom, aby to byli lidé právě u nás, kteří se zaposlouchají do místních písní, poznají v nich něco svého a drahého, a řeknou si: "To je moje píseň".

Autor rozhovoru: Wiecier Mechaniczny, Tuzin hitoŭ
Fotografie: Julija Halak-Haradzieckaja
Převzato z http://music.fromby.net

---

Stránky skupiny Guda v angličtině: http://guda.fromby.net/index_eng.html

---

Fotografie

---

Fotografie z blogu: http://w-mechaniczny.livejournal.com/

---

Nahrávky, které si je možno v podobě .mp3 zdarma stáhnout

---

Album Archaičnyja abradavyja śpievy

Dobry viečar tabie, panie-haspadaru
Miacielica
U lasku, na žoŭtym piasku

Album Jihry Bahoŭ

Padańnie ab utvareńni ziamli
Daŭniej žyli ludzi, nia vierali bohu

Projekt Zara

A dzie ž ty, Jurja, urasiŭsia? (Drolls a Guda)

Remixy

Miadunica (T-Trider & Maks Retort Drum-n-bass mix)
I Feel You (+ ND - projekt Personal Depeche)

---

Texty písní

---

Dobry viečar tabie, panie-haspadaru
Píseň pochází z vesnice Morač v kleckém okrese, minská oblast (střední Bělorusko).

Dobry viečar tabie, panie-haspadaru.
Radujsia! Oj, radujsia, ziemla,
Syn Božy naradziŭsia!*
Zaściłajcie stoły, usie kolki majem.
Da j kładzicie kałačy śviatoje pšanicy.
Da j pryšli k nam že try śviaty ŭ hości.
Da j pieršaje śviato — Chrystova Radžeńnie.
A druhoje śviato — Śviatoha Vasilla.
A trecjaje śviato — Śviatoje Chryščeńnie.
*Refrén "Radujsia! Oj, radujsia, ziemla, Syn Božy
naradziŭsia!* se opakuje po každém řádku.

Miacielica
Píseň pochází z vesnice Juńki v pastaŭském okrese, vitebská oblast (severozápadní Bělorusko).

Miacielica,
Kalada.
Nie zaviavaj ściežak-darožak,
Kalada.
Dzie ściežačka, tam kvietačka,
Kalada.
Dzie kustočak, tam ćviatočak,
Kalada.
Za takami u jelničku
Kalada
Haryć, haryć Anańkava
barada.
A chto budzie jaje tušyć?
Kalada.
A chto lubić, chaj toj tušyć
Kalada.
Taniečka lubić, chaj jana tušyć,
Kalada.

U lasku, na žoŭtym piasku
Píseň pochází z vitebské oblasti (severní Bělorusko).

A ŭ lasku, u lasku, na žoŭtym piasku
Śviaty viečar, na žoŭtym piasku*.
Pčołački huduć, chatku budujuć.
Da zbudavali z tryma voknami.
U piervaje vakno zoračka śviecić.
U druhoje vakno miesiac uzojdzie.
U trecjaje vakno soniejka hreje.
Zoračka ŭzojdzie — śvietleńka budzie.
Miesiac uzojdzie — vidnieńka budzie.
Soniejka ŭzojdzie — ciopleńka budzie.
*Refrén "Śviaty viečar" se opakuje po každém řádku spolu s jeho druhým půlveršem

Miadunica
Píseň pochází z klimavického okresu v mahiloŭské oblasti (východní Bělorusko).

Miadunica, miadunica łuhavaja,
Oj, łuhavaja.
Čom nia pachnieš, čom nia pachnieš
Va ŭsiom łuzie?
Oj, va ŭsiom łuzie.
Jak mnie pachnuć, jak mnie pachnuć
Va ŭsiom łuzie.
Oj, va ŭsiom łuzie?
Stary baby, stary baby
Prysiadzieli.
Oj, prysiadzieli.
Maładzicy, maładzicy
Prystajali.
Oj, prystajali.
Krasny dzieŭki, krasny dzieŭki
Pryskakali.
Oj, pryskakali.

Texty ze stránek skupiny Guda: http://guda.fromby.net/lyrics_bel.html