Den Svobody (1. část)

Den Svobody (2. část)

Den Svobody (3. část)

Den Svobody (4. část)

25. března roku 1918 Rada Běloruské lidové republiky vyhlásila, podle rozhodnutí Všeběloruského sjezdu, který se uskutečnil roku 1917, Bělorusko svobodnou a nezávislou demokratickou republikou.. Ve Třetí ústavní listině Rady BNR se psalo: "Od tohoto dne je Běloruská lidová republika vyhlášena svobodným a nezávislým státem". Od té doby je den 25. března národním svátkem běloruského lidu - Dnem Svobody, Dnem Nezávislosti.

Před Dnem Svobody prošlo běloruské národní hnutí těžkou cestu boje - zprvu s carským režimem ruského impéria, a poté i s bolševiky. Ideu běloruského nezávislého státu vytvářely v letech 1915 až 1918 v podmínkách první světové války různé běloruské strany a organizace. Heslo o ustavení Běloruské lidové republiky zaznělo i v prosinci 1917 na Všeběloruském sjezdu ( v Minsku), jež byl rozehnán na příkaz bolševického velení Západní oblasti a frontu v čele s A. Miasnikovem. Nálady, příznivé vyhlášení nezávislosti, v běloruském národním hnutí zesílily právě po rozehnání Všeběloruského sjezdu.

Současně v Bělorusku probíhala mírová jednání mezi delegacemi Sovětského Ruska a Německa a jeho válečných spojenců. Sovětská delegace rozhovory de facto přerušila, a 18. února německá vojska započala postup východním směrem. 19. února bolševické vedení opustilo Minsk a přesídlilo do Smolensku. Členové Výkonného výboru Rady všeběloruského sjezdu a Ústřední běloruské vojenské rady, kteří vyšli z ilegality, se prohlásili za běloruskou prozatímní vládu (do svolání běloruského Ústavodárného shromáždění), a převzali moc v Minsku. 21. února 1918 výkonný výbor rady přijal první ustavující list k běloruskému lidu, vytvořil první běloruskou vládu - Lidový sekretariát Běloruska, a předal mu výkonnou moc v zemi.

Německá vojska, před kterými už nestály žádné překážky, neboť zbytky ruských oddílů ustupovaly bez boje, obsadila Minsk a téměř všechno území Běloruska (kromě Vitebsku). V březnu 1918 byl uzavřen brestský mír mezi Ruskem a Německem. Po podepsání brestského míru zástupci Běloruska protestovali proti faktickému rozdělení území Běloruska mezi Rusko a Německo. Podle dohody Rusko ztrácelo nárok na část běloruského území podle čáry Dźvinsk - Śvianciany - Lida - Pružany - Brest. Zbylá část Běloruska byla považována za ruskou, ale měla být okupována Německem až do doby, než Rusko vyplatí Německu velikou kontribuci.

Němečtí okupanti, poté co obsadili Minsk, zabavili pokladnu Lidového Sekretariátu a strhli z jeho budovy na Placu Voli (Náměstí Svobody) běloruskou bílo - červeno - bílou vlajku. Výkonný výbor Rady a vláda přesto pokračovali v činnosti. 9. března r. 1918 Výkonný výbor Rady vyhlásil Bělorusko v Druhé ústavní listině lidovou republikou. 18. března byla Rada Všeběloruského sjezdu přetvořena na Radu běloruské lidové republiky, a do rady bylo kooptováno šest členů vilenské běloruské rady (mimo jiné Ivan a Anton Łuckievičové a také Vaclau Łastoŭski), která se již dříve vyslovila pro nezávislost Běloruska, což posílilo v rámci Rady straníky nezávislosti.

23. března roku 1918 delegace členů Rady BNR přijela z Vilna do Minsku. A. I. Łuckievič ihned navrhl Lidovému sekretariátu vyhlásit nezávislost Běloruské lidové republiky. Návrh byl probrán na zasedání frakce Běloruské socialistické hromady v Radě BNR a po četných sporech přijat. 24. března v osm hodin večer začalo plenární zasedání Rady BNR. Po dlouhých a bouřlivých sporech, které se táhly celou noc, byla v osm hodin ráno 25. března roku 1918 většinou hlasů členů Rady BNR přijata Třetí ústavní listina. Proti přijetí listiny - a tedy i proti nezávislosti Běloruska - hlasovali zastupitelé zemstv a městských rad (příslušníci ruskojazyčné inteligence), a členové Židovské socialistické strany (Bundu). Po přijetí Třetí ústavní listiny tyto síly opustily Radu BNR. Členové Sjednocené židovské socialistické strany a ruští eseři se zdrželi hlasování.

Třetí ústavní listina vyhlašovala Bělorusko "nezávislým a svobodným státem". V textu listiny bylo řečeno: "Tímto ztrácí platnost všechny staré státní svazky, které cizí vládě umožnily podepsat i za Bělorusko brestskou smlouvu, která znamená smrt pro běloruský národ, neboť rozděluje jeho zemi."

Akt 25. března měl veliký význam. Překonal projekty vytvoření federace Běloruska s Ruskem, či s Litvou nebo Polskem. Začal boj za to, aby se jednou vyhlášená nezávislost stala živou realitou. Podmínky byly pro Bělorusko nepříznivé. Větší část země byla obsazena Německem, a východní území byla součástí Ruské sovětské federace. Vlády Německa, Rakousko-Uherska a Ruska nezávislost Běloruské lidové republiky neuznaly.

Vláda BNR působila v oblasti výstavby státu, v oblasti hospodářské i kulturně - vzdělávací. V Bělorusku bylo během několika měsíců založeno několik stovek běloruských škol, ve velkých městech vznikla běloruská gymnasia. Vycházely desítky běloruských novin a časopisů, svou činnost započaly kulturně-vzdělávací kroužky a společnosti, provozovala se běloruská divadla. Na sklonku roku 1918, využívaje porážky Německa v první světové válce, začala běloruská vláda organizovat vojenské jednotky, ale do příchodu Rudé armády nebylo budování běloruského vojska dokončeno.

Vláda sovětského Ruska vedená V. I. Leninem se rozhodla v Bělorusku obnovit ruskou nadvládu. Rudá armáda okupovala běloruské území, a běloruská nezávislost byla bolševiky zlikvidována. Vyhlášení nezávislosti však přesto mělo jisté výsledky. Ústřední výbor ruské komunistické strany byl nucen vzít v úvahu úspěchy běloruského národně - osvobozeneckého hnutí a vyhlásit v lednu 1919 Běloruskou sovětskou republiku, zcela závislou na Moskvě, nesamostatnou, ale přece jen národní.

Ozvěna vyhlášení nezávislosti 25. března 1918 došla až do našich dnů. Právě tento akt se stal vzorem při novém vyhlášení nezávislosti na konci 20. století. V době rozpadu sovětského impéria Nejvyšší sovět BSSR přijal 27. července 1990 pod tlakem opozice BNF Deklaraci o státní suverenitě BSSR. 25. srpna 1991 přijal Nejvyšší sovět BSSR zákon "O ústavním statusu zákona Deklarace Nejvyššího sovětu BSSR o státní suverenitě BSSR", a 19. září 1991 o novém názvu státu: Republika Bělorusko.

25. březen zůstává symbolem boje Bělorusů za nezávislost svého státu, proti jakémukoliv včlenění Běloruska do ruského státu (ať už by to měl být svaz, či svazový stát), symbolem boje za navrácení postavení jediného státního jazyka běloruštině, za skutečně národní politiku státu ve vztahu k národní kultuře, symbolem boje běloruských vlastenců za demokratickou republiku proti diktatuře, symbolem boje za lidská práva v našem státě.

Zdravím u příležitosti svátku všechny občany Běloruska i všechny krajany v zahraničí.

Žyvie Biełaruś!

Profesor Anatol Hryckievič