Jak vznikly běloruské státní symboly

Někteří nepřející a nevzdělaní lidé říkají, že bílo-červeno-bílá vlajka byla vymyšlena fašistickými uzurpátory a erb „Pahonia“ je buď symbolem Litvy, nebo přepracovaným znakem Moskvy (Georgij Pobědonosec - Георгий Победоносец). To se také píše v současných ideologizovaných učebnicích. Jak je to ale s běloruskými historickými symboly doopravdy?

Dávno, ve starých dobách, bylo třeba se během ozbrojených bojů odlišit od nepřátel. K tomu se užívaly různé znaky a symboly. Ve slovanských kmenech byly takovými symboly kusy většinou červené tkaniny, připevněné na vrcholu dřevěné hole nebo korouhve. Aby se to nepletlo s jednobarevnými vlajkami, dodávaly se na ně osobní knížecí znaky, které většinou vycházely z pohanských symbolů.

Běloruské vojsko, stejně jako knížecí oddíly v období polockého (Połacak) knížectví, také používalo červenou korouhev. Neví se, jaké znaky či symboly na ní byly zobrazené. Nejpravděpodobněji se však jednalo o obrazy křesťanských světců nebo o polockou variantu „Trojzubce“.

V první polovině XIII. století se v západní části polockého knížectví začalo vytvářet Velkoknížectví Litevské jako logický důsledek státotvorné tradice běloruského národa.

Knížata nového státu navázala na polocké politicko-ekonomické a kulturní dědictví a dále užívala červené vlajky. Knížecí dynastie měla v erbu upravený „Trojzubec“ polockých Rahvalodavičů, který později dostal název „Kolony“ (Kalumny).

Později se erbem Velkoknížectví (od druhé poloviny XIII. století) stal obraz ozbrojeného rytíře na koni – Pahonia (Пaгоня). Historikové se domnívají, že je to původní znak Polocku a Novohrodku.

Od počátku XV. století se na štítu Pahoni již objevuje šestiramenný kříž s kratším horním břevnem. Podobné kříže byly na území Běloruska ve XII. – XIV. století obvyklými křesťanskými symboly. První zprávy o zástavách s vyobrazením Pahoni pocházejí z doby bitvy u Grunwaldu (1410)

S postupem času se v Evropě rozšiřovala tradice naznačovat na vlajce erb odpovídajícím barevným pruhem. Podle pravidel heraldiky musela být v horní části vlajky barva erbového obrazu a v dolní části se umisťovala barva praporu. Od začátku XVI. století se tak objevuje běloruská bílo-červeno-bílá vlajka, na které horní pruh představuje barvu Pahoni, střední pruh původní barvu vlajky a dolní pruh barvu štítu, který drží rytíř na státním znaku (připomeňme, že mimo bílé byly i jiné varianty barvy štítu – červená a modrá). Nejstarší vyobrazení běloruské vlajky se zachovalo na obraze zachycujícím vítěznou bitvu běloruských vojsk u Maskovce nedaleko Orši roku 1514.

Při okupaci Běloruska ruským impériem na konci XVIII. století byla Pahonia užívána v erbech některých běloruských měst a správních celků. Někdy byly barvy běloruské vlajky užívány jako odlišující znak armádních složek rekrutovaných na území Běloruska. Během protimoskevských povstání bojovali pod znakem Pahoni vzbouřenci.

V roce 1918 se díky obrození státnosti stávají Pahonia a bílo-červeno-bílá vlajka státními symboly Běloruské lidové republiky. Po nucené bolševizaci běloruské úřady historické státní symboly zakázaly pod hrozbou mnohaletých trestů v sibiřských pracovních táborech.

(Podle knihy "150 пытанняў и ответов с истории Беларуси" “150 otázek a odpovědí z dějin Běloruska”)

Pečeť knížete Hleba Polackého (1330)