Bělorusko (Respublika Biełaruś, Běloruská republika) hraničí s Polskem (407 km), s Litvou (660 km) a Lotyšskem (167 km) na západě, Ruskem (900 km) na severu a východě a Ukrajinou (975 km) na jihu.

Historie

Země byla osídlena východními Slovany asi v 6. století. Bělorusové odvozují svůj původ ze tří slovanských kmenů, které sídlily mezi 6. a 8. stoletím u řek Daugavy (západní Dviny), Pripjatě a Sože. Byli sdruženy v drobných knížectvích, která se postupně dostávala pod nadvládu Kyjevské Rusi. Po rozpadu Kyjevské Rusi ve 13. století (důsledek tatarské invaze) se území stalo součástí Litevského Velikého knížectví, které nakonec, po dvou stoletích těsného spojenectví, vytvořilo v roce 1569 unii s Polskem. V 18. století, kdy bylo Polsko opakovaně děleno mezi Rakousko, Prusko a Rusko, přešlo Bělorusko pod správu Ruska a stalo se politicky i hospodářsky stagnující periferií. Za carské vlády se tato oblast spolu s Ukrajinou stala vlastí pro většinu ruského židovského obyvatelstva. Židům, kteří tu byli nuceni žít uvnitř přísně vymezených oblastí, byla odpírána řada základních lidských práv, která měli ostatní obyvatelé Ruska, včetně vyššího vzdělání a svobody pohybu.
Po revoluci v Rusku a pádu monarchie (1917) byla snaha vytvořit Běloruskou republiku jako federativní stát Ruské říše. V březnu 1918 se (jako důsledek Brest-Litevského míru) však Bělorusko dostalo pod správu Německa. Toho využili běloruští nacionalisté a vyhlásili samostatnou Běloruskou republiku, které ihned Německo garantovalo nezávislost. Trvání republiky však bylo velmi krátké - 1.1.1919 došlo k invazi Rudé armády do Běloruska. V lednu 1919 bylo Bělorusko vyhlášeno samostatnou sovětskou socialistickou republikou. V prosinci 1922 vytvořilo spolu s jinými republikami SSSR. Pod Stalinovou vládou začalo docházet k obrovským čistkám, nejznámějším incidentem byla masová poprava asi 250000 lidí v Kuropatském lese poblíž Minska.
V listopadu 1939 byla k Bělorusku připojena část polského území (Białystok a okolí), které v září toho roku obsadila Rudá armáda. V roce 1941 do Běloruska vtrhla Hitlerova vojska a okamžitě nastolila velmi tvrdý režim. Díky tomu bylo již od roku 1942 běloruské území místem intenzivní partyzánské války proti německé okupaci. Země byla osvobozena Rudou armádou v roce 1944. Od r. 1944 má Bělorusko právo navazovat mezinárodní vztahy a díky tomu se mohlo stát zakladatelským státem OSN.
V r. 1990 vyhlásilo Bělorusko nezávislost, v září 1991 přijalo název Běloruská republika. Dne 8.12.1991 podepsalo dohodu s Ruskou federací a Ukrajinou o vytvoření SNS. Od r. 1994 pokračuje proces hospodářského a politického sbližování Běloruska s Ruskem: dne 12.4.1994 vznikla rusko-běloruská měnová unie, dne 2.4. 1996 byla přijata dohoda o společenství Běloruska s Ruskem, které se 2.4.1997 přeměnilo na svaz a přijalo svazový statut.

Přírodní podmínky

Bělorusko se rozkládá v nížinné oblasti v západní části Východoevropské roviny s nevelkými výškovými rozdíly. Nejvyšším bodem země, je vrch Dzeržinskaja se svými 346 m.n.m., který nalezneme západně od Minska. Klimatické podmínky v Bělorusku mají oproti střední Evropě výrazněji kontinentální charakter, s chladnější zimou. Průměrné lednové teploty se pohybují od -5,1 na západě do -7,5°C na východě, v červenci je pak po celé zemi průměrná teplota kolem 18°C. Průměrné roční srážky jsou 550mm - 650 mm. Většina z nich připadá na jaro a léto. Vlhkost podnebí je důsledkem vlivu atlantského proudění a blízkosti Baltského moře. Země má nadprůměrné zalesnění, zhruba 1/3 pokrývají lesy. Na severu převažuje smrk, borovice, jedle, bříza, na jihu pak dub, buk a jilm. Jehličnany jsou silně zastoupeny v Polesí. Bělorusko leží na hranici povodí několika velkých evropských řek a současně na rozvodí Černého a Baltského moře. Nejvýznamější řeky jsou: Dněpr, Berezina, Němen, Pripjať, Dvina. Jezera jsou pozůstatkem po ustupujícím ledovci na konci poslední doby ledové. Největším a nejhlubším jezerem je Narač s rozlohou 80 kilometrů čtverečních a hloubkou 24,8 m. Charakteristické jsou pro Bělorusko četné mokřiny a bažiny. Fauna se zde postatně neliší od středoevropské. Běloruské lesy jsou mimořádně bohaté na živočišné druhy. Vyskytuje se zde los, rys, medvěd hnědý, méně často pak vlk. V polsko-běloruském národním parku Bělověžský prales lze spatřit zubry.

Hospodářství

Hospodářství Běloruska prochází v posledních letech hlubokou krizí. Nejdůležitějším zdrojem národního důchodu je průmysl. Bělorusko je chudé na nerostné zdroje. Těží se malé množství rašeliny, hnědého uhlí a ropy, draselné soli, fosfority a horniny. Ve zpracovatelském průmyslu jsou nejvýznamnější odvětví: strojní průmysl (výroba obráběcích a stavebních strojů, nákladních aut, říčních lodí, ledniček), chemický, dřevozpracující a potravinářský, zvl. lihovary. Obdobně jako průmysl také zemědělství zasáhly strukturální reformy, mj. změny vlastnictví a s tím spojený pokles produkce. Běloruské zemědělství se specializuje na chov skotu, zvl. mléčného. Menši význam má chov prasat. Z pěstovaných rostlin jsou nejvýznamnější obilniny ječmen a žito) a brambory, také cukrová řepa a len. Bělorusko se nachází na dopravní tepně spojující západní a východní Evropu, přesto je dopravní síť řídká. Bělorusko vyváží chemikálie, textilní výrobky, stroje a zařízení; udržuje obchodní styky hlavně s Ruskem, Ukrajinou, Německem a Polskem.

Turistika

Přestože Bělorusko není příliš turisticky atraktivní zemí (což je však způsobeno velkou měrou minimální propagací a omezenými podmínkami pro rozvoj turistického ruchu), lze najít místa, která za pozornost určitě stojí. Hlavní město Minsk bylo bohužel za 2. světové války zničeno a jen nepatrná část se dočkala obnovy, takže se zde zachovalo jen málo ze staré architektury. Nejstarší budovy pocházejí ze 17. století (katedrála, bernardinský klášter). Pozornost návštěvníka by mohlo upoutat především Troické předměstí na severozápadním okraji centra. Jinak je běloruská metropole skvělou ukázkou sovětského socialistického realismu a funkcionalismu: velké funkcionalistické budovy, rozsáhlé parky a široké prospekty jsou typickým obrazem Minska, vytvořeným v poválečných desetiletích. Minsk je také kulturním centrem Běloruska. najdeme zde osm muzeí a šest divadel včetně opery. Z dalších historicky, či kulturně zajímavějších měst lze jmenovat Grodno (zachovaná část historické zástavby), či Vitebsk, který je rodištěm M. Chagalla. Zajímavou a přitažlivou krajinou je známé Polesí na jihu Běloruska. Jde o zalesněnou nížinu podél řeky Pripjať, jejíž jižní část leží již na Ukrajině. Řeka se zde pohybuje s téměř nulovým spádem, což způsobilo vytváření obrovských mokřin podél Pripjati a jejich přítoků. Proslavený je taktéž národní park Bělověžský prales na hranici s Polskem.

Zdroj: Wikipedie, www.slovane.ic.cz a www.belorusko.xf.cz