Minsk

Minsk je hlavním a největším městem Běloruska a zároveň jeho hospodářským a kulturním centrem. V Minsku žije na ploše 256 km2 1 800 000 lidí (2007). Minsk leží na řekách Svislač (Свіслач) a Ňamiha (Няміга).

Minsk na první pohled působí jako mladé město, ale ve skutečnosti je jedním z nejstarších měst Evropy. První zmínka pochází už z roku 1067. Je tedy starší než Moskva (1147), Berlín (1137), Stockholm (1252) nebo Varšava (první polovina 13. století). Původně byl postaven jako hraniční pevnost Polockého knížectví. V roce 1326 se Minsk stal součástí Velkovévodství litevského a roku 1499 získal městská práva (vzniká radnice s vlastní samosprávou). Od roku 1569 byl hlavním městem Minského vojvodství v Polsko-Litevské unii (Rzeczpospolita Obojga Narodów). Jako důsledek tzv. druhého dělení Polska byl roku 1793 anektován Ruskem, jejíž součástí s menšíme přestávkami zůstal až do rozpadu SSSR. V roce 1991 se Minsk stal hlavním městem nezávislého Běloruska.

Výhodná poloha Minsku (leží na křižovatce cest mezi Evropou a Ruskem a mezi Ukrajinou a Litvou - na cestě od Černého k Baltskému moři) přispěla nejenom k rozvoji města, ale i k tomu, že o město se často a krutě bojovalo. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že v něm nenajdete mnoho starých architektonických památek. Minsk byl po každém ničivém útoku vždy znovu obnoven. Ničivé války probíhaly především s Ruskem v letech 1654-1667, kdy ve městě zůstalo pouze 2 tisíce obyvatel - pouhá desetina počtu z předválečného období, a pak ještě v letech 1700-1710. Mezi rokem 1914 a 1918 se v Minsku několikrát měnila vláda - sovětské, německé a polské armády dobývaly a opouštěly Minsk.

V roce 1922 se stala Běloruská socialistická republika (BSSR) součástí Sovětského svazu. Ničivá válka s fašistickým Německem v letech 1941-1944 způsobila obrovské škody, Minsk byl z 80% v troskách. Dokonce se vážně uvažovalo o přesunu hlavního města do Mogileva. Ale i tentokrát bylo město znovu obnoveno. Bylo vystaveno podle představ socialistické vlády a získalo tak svou současnou podobu. V roce 1974 byl Minsku udělen titul město-hrdina za zásluhy obyvatel během druhé světové války.

Dnešní moderní Minsk je čisté, útulné a ve srovnání s ostatními metropolemi poklidné, neuspěchané hlavní město. Najdete zde zajímavé uličky, budovy, které si uchovaly atmosféru minulosti, ovšem také typické socialistické výškové obytné budovy. Páteří centra Minsku jsou dvě třídy, které byly nedávno přejmenovány. Tou první je jedenáct kilometrů dlouhý prospekt Nězavisimosti (do léta 2005 se jmenovala prospekt Franciška Skaryny), na kterém jsou náměstí Nězavisimosti, Okťabrskaja, Pobědy, Jakuba Kolasa a Kalinina a za městem přechází v silnici na Moskvu. Druhou hlavní třídou je devítikilometrový prospekt Poběditělej (dříve prospekt Mašerova).

Prvním místem Minsku, které mohou cestovatelé vidět, je obrovské Přinádražní náměstí. Dvě věže mají symbolizovat vstupní bránu do města. Nedaleko se nachází hlavní třída Minsku, třída Nezávislosti (dříve Třída Františka Skaryny), obrovská a hektická promenáda. Na jihozápadním konci třídy je asi půl kilometru dlouhé náměstí Nezávislosti, které obklopují vládní budovy, úřady a atraktivní katolický kostel sv. Simona. Turisté tu mohou vidět také významnou Běloruskou univerzitu, některé modernější domy a hotel Minsk. Třída Nezávislosti je plná nejrůznějších staveb, moderní poštou počínaje a pomníkem vojáků sovětské armády konče. Park Janka Kupaly je příjemnou rozlehlou plochou zeleně ohraničenou řekou Svisloč. Samozřejmě tu nechybí ani památník tohoto národního básníka a botanická zahrada. Můžete si pronajmout loďku nebo se zastavit u domu, ve kterém se v roce 1898 konal ilegální kongres Ruské komunistické strany.

Ulice Němiga je jedním z nejstarších koutů hlavního města. Dnes je tady rušno, protože se tu rozmístily nejluxusnější obchody, restaurace a zábavná centra. Historie tohoto místa je dramatická. Již z roku 1067 existuje zmínka o velké bitvě a krveprolití, v 1946 roce v domě Fizkulturnika na Silvestra uhořelo 18 lidí. V květnu 1999 místo poznamenala další tragédie. Slavil se zde svátek Troica a na nedalekém náměstí se odehrával zábavný program. Nečekaná silná bouřka a krupobití zahnalo více než 2500 účastníků slavností hledat úkryt v podchodu metra. Ve vzniklém davu bylo ušlapáno 53 lidí, převážně mladých dívek. Tuto nedávnou událost připomíná pomník postavený u vchodu metra. V těsné blízkosti tohoto místa je Ostrov slz s památníkem běloruským vojákům, kteří padli v Afganistanů.

Staré město, které leží západně od třídy Nezávislosti, je sídlem pravoslavné Mariinské katedrály ze 17. století, honosného Petropavlovského kostela nebo pevnosti z 18. století. Za poznáním dřívějšího Minsku se vydejte na východ od řeky Svisloč, například do čtvrti okolo ulice Mašerava, která byla přebudována ve stylu 17. století. Je to kuriózní místo plné kaváren, barů, restaurací a obchůdků se suvenýry.

Rakovskoje předměstí je část města, kde bydlelo převážně židovské obyvatelstvo a za doby druhé světové války se zde nacházelo židovské getto. Troickoje předměstí je malý ostrůvek v centru Minsku s atmosférou starých časů a Muzykalnyj pereulok je jednou z malebných uliček, která si uchránila půvab starého města - tady se nachází velvyslanectví ČR.

Objektem zájmu nemusí být jenom historické památky, ale i novodobé stavby.

Nejgrandióznější stavbou posledních let bude asi Palác republiky. Celková plocha budovy je 13 hektarů. Záměr na jeho stavbu pochází z roku 1981, samotná stavba začala v roce 1985 a k 31.12.2001 byl kolaudován. Celková kapacita jeho čtyř sálů je 3500 návštěvníků. Zvláštností budovy je mimořádná technická vybavenost - 60 technických systémů a 3 televizní okruhy. Pro sportovní účely byl postaven Ledový Palác s kapacitou 1800 diváků, který otevřel své dveře v roce 1999. Hned se stal oblíbeným místem odpočinku, zábavy a sportovních a kulturních zážitků přes den a pozdní večer.

V Minsku se nachází 16 muzeí a 11 divadel. Největším a nejvýznamnějším je Národní muzeum historie a kultury Běloruska. Dalším místem, které nejednou sbíralo potlesk běloruských a zahraničních diváků je trvale otevřený Státní cirkus. Svou činnost zahájil v roce 1959 - v té době to byl největší a nejhezčí cirkus v tehdejším SSSR.