Na území hłybockého okresu byly v různých obdobích nalezeny přinejmenším dva (podle jiných údajů tři), balvany se znaky ve formě svastiky. Jeden poblíž vesnice Vialec, druhý nedaleko od jezera Šo. Ten byl nedávno vyfotografován redaktorem novin "Volnaje Hłybokaje", Ŭladzimirem Skrabatunem. Místní regionální historik věnoval tomuto tématu několik článků. Soudí, že spojovat svastiky na kamenech s nacismem by byla chyba, neboť jejich smysl je třeba hledat ve víře našich předků.

Pokusíme se problém vyřešit. Dopisovatel http://westki.org požádal o komentář etnologa, zaměstnance Filosofického ústavu Akademie věd Alaksieje Dziermanta, který se profesionálně věnuje předkřesťanským tradicím.

A. Dziermant:

Znaky, se kterými se setkáváme na běloruských vesnických hřbitovech, představují neobyčejně zajímavé, ale nedostatečně prozkoumané téma, a to jak z hlediska etnografie, tak i své mytologické sémantiky, neboť znamení, podobná zdejším, pozorujeme v různých dobách a u různých národů v souvislosti s pravděpodobně sakrální symbolikou.

Znamení svastiky, které vidíme na snímku, se v raném středověku vyskytovalo téměř na celém území Východní Evropy na keramice, kovových ozdobách, předmětech každodenní potřeby, křížích a krucifixech. Jak můžeme soudit na základě dnešního stavu výzkumu, tento náhrobní kámen patří k řadě dalších památek, jež jsou rozšířeny v dosti úzké oblasti: v hłybockém okrese a na územích, jež s ním sousedí. Taková areálová omezenost vypovídá o tom, že šlo o místně specifický znak, pravděpodobně dokonce spojený s rodovou tradicí, což potvrzuje i podobné vyobrazení, které je známo jako osobní pečetní znak z doby Velkoknížectví litevského.

Sémantiku hłybockých náhrobních svastik je třeba chápat především v kontextu mytologických představ, spojených se situací pohřbu, přechodem mezi světem živých a mrtvých. Svastika, vepsaná do kříže, může v tomto případě symbolizovat duši zemřelého, kvintesenci jeho životní energie, pro porovnání připoňme například kříž "život", který měl na křesťanských krucifixech formu svastiky. S nejrůznějšími formami svastiky, včetně takových, jako vidíme v okolí Hłybokého, se setkáváme na středověkých pravoslavných náhrobcích v Bosně. Zajímavou grafická i symbolická paralela se nachází na skalním reliéfu v Norsku, stejně jako na téměř identické malbě na lodním prkně z Mongazeje (severovýchodní Rusko), jež ukazuje scénu "pochování" lodě, kde svastika symbolizuje převtělení duše "zemřelého" plavidla do nové materiální podoby. O spojení svastiky s životem a osobním osudem člověka svědčí i rituál, známý v severním Kurzemsku (Lotyšsko), kdy při narození dítěte věšeli ze dřeva vyřezanou svastiku na konec krokví, aby ji sňali až po smrti člověka. Měli bychom připomenout i ozdoby v podobě okrouhlých, "uzavřených" svastik v podobě hadů, rozšířené u západních Baltů. Had se v baltské mytologii vždy asocioval se světem zemřelých a dušemi předků.

Rozhodně jde toliko o předběžná pozorování, jež vyžadují další prohloubení a shromáždění podkladů, které by umožnily udělat konkrétnější závěry.

Autor: Andruś Chrapavicki
Zdroj: http://westki.org