Alexandr Grigorjevič Lukašenko, bělorusky Алякса́ндр Рыго́равіч Лукашэ́нка, Alaksandar Ryhoravič Łukašenka, rusky Александр Григорьевич Лукашенко, (* 30. srpna 1954 Kopyš, vitebská oblast) je od roku 1994 prezident Běloruska, označovaný jako jediný autokrat v Evropě.

V roce 1975 ukončil Učitelský ústav v Mahilovie, v roce 1985 Běloruskou zemědělskou akademii v Horkach, získal diplom učitele historie, společenských věd a ekonomie. V letech 1975–1977 a 1980–1982 sloužil v Rudé armádě.

Po absolvování vojenské služby a vstupu do KPSS se stal ředitelem kolchozu na východě země.

V roce 1991 podporoval Janajevovy pučisty proti sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi. Byl rozhodně proti rozpuštění Sovětského svazu, stoupence běloruské nezávislosti nazýval zrádci a agenty imperialismu. Jako jediný poslanec Nejvyššího sovětu BSSR hlasoval proti ratifikaci Bělověžských smluv z 8. prosince 1991.

V letech 1991–1994 byl nadále poslancem Nejvyššího sovětu, proslul nemilosrdným bojem s opravdovou i imaginární korupcí ve vrcholných funkcích. V červenci 1994 byl zvolen prezidentem Běloruska. V prvním kole předstihl stoupence nezávislosti: Stanislava Šuškieviče a Zianona Paźniaka, ve druhém porazil premiéra Vjačeslava Kiebiče. Zchudlou část běloruské společnosti si získal příslibem ukončení tzv. zlodějské privatizace, zúčtování s ekonomickými aférami z let 1991–1994 a utužení politických a ekonomických vztahů s Ruskem.

Krátce po svém zvolení prezidentem nechal zrušil Lukašenko historické státní symboly a nahradil je státními symboly z dob Sovětského svazu.

Z pozice prezidenta Lukašenko tvrdě potlačuje jakoukoli opozici, jak demokratickou, tak komunistickou. Díky jeho tvrdému postupu proti jakémukoli náznaku politického odporu je Lukašenko nazýván posledním diktátorem v Evropě. Ve své funkci se chová absolutisticky a zpočátku též velmi prorusky (tento jeho postoj se v poslední době obrací, protože Lukašenko z Ruska cítí nebezpečí, které by ho mohlo připravit o moc).