Výzva k zasazení se o dodržování lidských práv politických vězňů v Bělorusku.

Výzva ministru vnitra ČR Janu Kubicemu, ministru zahraničních věcí ČR Karlu Schwarzenbergovi, ministru spravedlnosti ČR JUDr. Jiřímu Pospíšilovi a premiéru vlády ČR RNDr. Petru Nečasovi k zasazení se o dodržování lidských práv politických vězňů v Bělorusku.

Vážený pane premiére, vážení ministři vlády České republiky,

V posledních několika týdnech se zostřují podmínky výkonu trestů, ke kterým byli během politicky zmanipulovaných procesů odsouzeni někteří vůdčí představitelé běloruské občanské společnosti a politické opozice.

Vládnoucím režimem vykonstruované soudní procesy měly zřejmě pouze jediný cíl, kterým byla pomsta současného běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka za demonstrace, jež se odehrály 19. prosince loňského roku a při nichž svobodně smýšlející Bělorusové protestovali proti opětovnému zmanipulování průběhu a zfalšování výsledku prezidentských voleb ve své zemi.

V souvislosti s prosincovými volbami v Bělorusku bylo v politických procesech odsouzeno více než 40 lidí, kteří za mřížemi stráví dohromady 129 let. Nejmírnějšími rozsudky byly pokuty dvěma ruským občanům, nejtvrdší rozsudek v podobě nucených prací na 6 let si vyslechl prezidentský protikandidát Mikoła Statkievič.

Jedním z představitelů politické opozice, jež se nyní nachází ve výkonu trestu, je předseda mládežnické organizace Małady Front Dmitrij Daškievič.

Małady Front (dále jen MF) je běloruské celostátní společensko-politické hnutí mládeže, jež stojí na národní myšlence, principech křesťanské demokracie a usilování o skutečně zásadní změny ve státě a společnosti. MF se od roku 2000 pětkrát pokusil o registraci u běloruského ministerstva spravedlnosti, ale pětkrát byl z politických důvodů odmítnut. Roku 2007 byl Małady Front oficiálně registrován v České republice.

Dmitrij Daškevič (bělorusky Źmicier Daškievič) je třicetiletý lídr v ČR registrované organizace Małady Front. 24. března tohoto roku byl podle paragrafu 339 (výtržnictví) běloruského Občanského zákoníku odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody v pracovním táboře s normálním režimem. Již dříve (1. listopadu 2006) byl Daškievič odsouzen podle paragrafu 193-1 běloruského Občanského zákoníku (činnost jménem neregistrované organizace) k 1,5 roku v pracovním táboře s normálním režimem.

Před vynesením rozsudku Daškievič strávil více než 4 měsíce ve vyšetřovací cele, ve které mu dozorci mj. vyhrožovali, že „dostane nejméně 5 let a chcípne v díře“. V průběhu jeho pobytu mu zemřela matka. Na její pohřeb Daškievič puštěn nebyl. Současný trest si odpykává v pracovním táboře Horki, v táboře se zdaleka nejhorší pověstí, kde panuje nejtvrdší zacházení s vězni. Daškievič se chce ve vězení oženit se svou snoubenkou, Nastou Pałažankou (rovněž odsouzenou k ročnímu podmínečnému trestu). Jejich svatba se však nemůže konat z toho důvodu, že během soudního procesu úředníci ztratili Daškievičův občanský průkaz, který nyní zřejmě nikdo nehledá.

To ale zdaleka není jediný problém, se kterým se Daškievič v pracovním táboře potýká. Další a mnohem závažnějšími problémy jsou:

  1. Od Daškieviče a k němu často nechodí pošta.
  2. Byla mu prakticky odebrána možnost nakupovat potraviny ve vězeňském obchodě. Daškěvič má povoleno utratit částku rovnající se 200 korunám ročně, zatímco ostatní vězni mohou za rok utratit sumu odpovídající několika tisícům korun.
  3. Množství balíků, které může dostat, bylo omezeno na dva dvoukilové za rok, zatímco ostatní vězni mohou ročně dostat čtyři pětikilové balíky.
  4. Je podrobován mučení. Během výkonu trestu byl již několikrát fyzicky trýzněn a je na něj vyvíjen neustálý psychický nátlak.
  5. V průběhu tří měsíců byl již osm krát umístěn do tzv. díry, čili malé cely bez jakéhokoliv vybavení a bez oken.
  6. Momentálně je na měsíc umístěn do tzv. trestné cely, kde například nemá na posteli matraci ani ložní prádlo. Cela není vytápěná a v současném počasí v ní v noci teplota klesá k 0°C.
  7. Ačkoliv je silně věřící, není mu dovoleno mít u sebe Bibli.
  8. Tresty dostává na základě cílených provokací, ke kterým jsou zneužíváni jeho spoluvězni.
  9. Není mu umožněno nahlédnout do akt, které o něm vede vedení věznice.
  10. Je mu odepírán kontakt s právníkem. 5 krát bylo jeho právníkovi odřeknuto setkání s ním. Pouze po tiskové konferenci MF se v posledních dnech situace zlepšila a proběhla dvě setkání s právním zástupcem. Ani jeho advokátům není dovoleno nahlédnout do Daškievičova spisu.

Toto vše je porušování ústavních práv občana Běloruska, vězeňského řádu a běloruských zákonů.

Je pravděpodobné, že vše se děje proto, aby Daškievič mohl být obviněn jakožto notorický narušitel vězeňského řádu a dalším soudem odsouzen k prodloužení trestu o 1 – 2 roky.

Dalším mládežnickým aktivistou, jehož práva jsou i ve výkonu trestu permanentně porušována je 21 letý aktivista hnutí Za svobodu Mikita Lichavid odsouzený k 3,5 letům v pracovním táboře za účast v tzv. masových nepokojích, jež se odehrály 19. prosince loňského roku po uzavření volebních místností. Lichavid si před vynesením rozsudku půl roku odseděl ve vyšetřovací vazbě. V pracovním táboře Lichavid každý den při nástupu prohlašuje, že je nezákonně odsouzený a nevinný. Odmítá podepsat přiznání a tzv. slib polepšení. Stejně jako u Daškieviče, ani od Lichavida a k němu často nechodí pošta. V průběhu prvních dvou měsíců v pracovním táboře byl prakticky nepřetržitě držen v tzv. „díře“. Momentálně je na měsíc umístěn v trestné cele. Tresty dostává za porušení vězeňského řádu, ke kterým patří i nepřiznání viny. Kvůli opakovanému umístění v „díře“ a trestné cele může být obviněn jako notorický narušitel vězeňského řádu a dalším soudem odsouzen k prodloužení trestu o 1 – 2 roky.

Źmicier Bandarenka, osmačtyřicetiletý člen volebního štábu kandidáta na prezidenta Andreje Sannikava se přímo nachází v ohrožení zdraví s vážnými trvalými následky. Za účast v tzv. masových nepokojích byl na dva roky odsouzen k nuceným pracím. Ve vazbě si odseděl půl roku. V minulých letech byl několikrát zmlácen při demonstracích. Jako následek toho měl vyhřezlou míchu (páteřní kýlu). Během pobytu ve vazbě se jeho zdravotní stav prudce zhoršil, téměř nemohl chodit. Částečně mu ochrnula jedna noha a hrozilo úplné ochrnutí. Půl roku mu bylo odmítáno neurologické ošetření a léčba. Po vynesení rozsudku byl převezen do pracovního tábora, kde se jeho zdravotní stav ještě zhoršil. Poté byl převezen do Minsku, kde byl donucen podstoupit operaci (dle názoru neurochirurgů je operace až posledním řešením a jeho problémy se měly řešit cílenou rehabilitací a léčbou). Po operaci Bandarenka strávil dva týdny na neurologickém oddělení nemocnice, načež byl převezen do vězeňské nemocnice v Minsku. Odtud byl po třech týdnech odvezen zpět do pracovního tábora. Po operaci by měla nejméně půl roku probíhat rehabilitace, magnetoterapie a masáže nohou a páteře. Bez této pooperační péče mu hrozí ochrnutí. Přesto od chvíle, kdy byl převezen z neurochirurgického oddělení nemocnice, ve které ho operovali, žádnou rehabilitací neprochází. Jsou mu pouze podávány léky proti bolesti. Bandarenka několik měsíců po operaci nesmí sedět. Může pouze ležet, nebo stát. Nyní tedy musí celé dny v pracovním táboře v době od budíčku v 6:00 do večerky ve 22:00 trávit vestoje.

Vážený pane premiére, vážení ministři vlády České republiky, prosíme vás a vyzýváme, abyste jako představitelé vrcholného orgánu výkonné moci České republiky od běloruské vlády a svých běloruských protějšků požadovali:

  1. Okamžité propuštění všech politických vězňů
  2. Dodržování běloruských zákonů a prosazení jejich dodržování ve vězeňských zařízeních
  3. Dodržování práv vězně zakotvených v běloruském právním systému
  4. Ukončení používání nesmyslných nezákonných trestů
  5. Zastavení pronásledování vězňů a tvrdého zacházení s nimi
  6. Zajištění odborné lékařské péče a umožnění rehabilitace pro Źmiciera Bandarenku

Milan Minařík, Svobodné Bělorusko, o.s.
Prom. biol. Světlana Vránová, bioložka, Pardubice
Bc. Štěpánka Šulcová, úřednice
Vladimír Hoblík, pastor církve Křesťanské společenství Praha
Hana Hoblíková, učitelka, Praha
Ing. Lubomír Ondráček, hlavní pastor církve Křesťanské společenství Praha
David Loula, kazatel Křesťanského společenství Žďár n.S.
Roman Loudal, křesťan, Pardubice
Ing. Mgr. Miloš Kačírek Ph.D., pastor církve Křesťanské společenství Praha
Dan Drápal, emeritní senior církve Křesťanské společenství
Marek Kalvach, supervisor, Pardubice
Monika Kalvachová, studijní referentka, Pardubice
Ludnila Luňáčková, podnikatelka, Pardubice
PharmDr. Blanka Kořístková, Ph.D., farmaceutka, Ostrava
Eva Kochanová, účetní, Jihlava
Ing. Miroslav Kochan, vývojový pracovník, Jihlava
Petr Horáček, výkonný ředitel Nadace Mezinárodní potřeby, Česká Třebová
RNDr. Štěpán Kafka, informatik, Kutná Hora
Zdeňka Sněhotová, učitelka, Pardubice
Monika Kahancová, křesťanka, Litomyšl
Zdeňka Chodorová, důchodkyně, Rohovládova Bělá
Jan Chodora, důchodce, Rohovládova Bělá